Narodila jsem se do rodiny alkoholiků, kteří mi ze života udělali peklo! Byla jsem týraná svou věčně opilou matkou, zanedbávaná a znásilňovaná různými muži, kterým mě sama matka prodávala za chlast, na který by jinak neměla. Od čtyř do sedmi let mě zneužíval můj švagr. Matka o tom celou tu dobu věděla, ale místo toho, aby mi pomohla, tak mě jen hrozně zbila a zakázala mi o tom komukoliv říct. Od devíti do desíti let jsme se dostali do rukou vyděračům, kteří nás celou tu dobu fyzicky i psychicky napadali, což v mých deseti letech skončilo tím, že tátu do krve zmlátili a nás s mámou znásilnili čtyři chlapi. Nikdy dřív jsem nebyla tak hrozně vyděšená! A nikdy dřív jsem nezažila tak hroznou bolest, kterou jsem cítila při tom, jak se na mně střídali! Bylo to hrozné! Chvíli na to jsme všichni skončili jako bezdomovci na ulici. Několik dlouhých měsíců jsem chodila od jedné spolužačky ke druhé, od jedné „tetě“ ke druhé nebo jsem byla donucena spávat i venku. A byla jsem odkázaná jen na to, co mi kdo dal.

Od dvanácti let mě máma začala prodávat svým opilým „kamarádům“, kteří mě pak znásilnili, kde se jim zachtělo. A v patnácti mě pak prodala do feťáckého doupěte, kde mě skoro utýrali k smrti. Rok mě tam skoro dennodenně znásilňovalo několik opilých a zfetovaných kluků a chlapů. Byla jsem nucena tam dělat hrozné a nechutné věci a musela jsem být potichu, i když se ty hrozné věci děly mně! Omdlívala jsem tam bolestí a strachem! Viděla jsem tam dvě holky umřít. A viděla i vnímala jsem tam „věci“, které už nikdy nedokážu vymazat z hlavy! Natož pak z mé bolavé duše a z mého srdce, které stále ještě i po tolika letech bolestně krvácí! Byl to nejhorší a nejbolestnější rok v mém životě!

Od šestnácti do 25ti let jsem žila u muže, který mě napřed postavil zase zpátky na nohy a který se o mě postaral, když mě ti feťáci po roce odhodili jako už nepoužitelný, roztrhaný, smradlavý a špinavý kus nějakého hadru. Dal mi naději a nabídl mi první domov, který jsem kdy měla! Jenže pak mi začal ubližovat i on! Ale protože jsem stejně neměla kam jinam jít a nechtěla jsem znovu skončit na ulici nebo v zajetí nějakých tyranských feťáků, tak jsem nakonec souhlasila i se svatbou. V té době už jsem zvracela každé jídlo, které jsem snědla a pravidelně jsem se řezala. Chtěla jsem umřít! Znásilňoval mě zas tak hrubě, že jsem každou chvíli krvácela a bil mě tak moc, že mi vymlátil i skoro všechny zuby a já končila v bolestech po nemocnicích. Ale všem to bylo fuk. Stačilo doktorům říct, že jsem odněkud spadla nebo že mě třeba autobus zavřel do dveří. A nikomu to nebylo divné.

Na mé 25té narozeniny mě surově znásilnil další mámin opilý „kamarád“. A já měla dost těžké následky, které jsem musela řešit antibiotiky, dlouhodobou léčbou a nakonec i chirurgickým zákrokem. Chvíli na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Věděla jsem, že musím někam do bezpečí a ochránit své miminko, a tak jsem od manžela nakonec dokázala utéct.

Jenže znovu jsem se dostala do rukou dalšího člověka, který mi zpočátku pomáhal a sliboval mi, že už nikdy nedovolí nikomu, aby mi ublížil. A nakonec mi začal ubližovat i on! Byl pro mě starostlivým tátou, kterému jsem věřila. Je to jáhen, působící v katolickém kostele a tak jsem doufala, že bych alespoň u něj mohla být v bezpečí! Ale on to všechno pokazil! Vydíral mě, vyčítal mi všechno možné, vyhrožoval mi a ponižoval mě, kdykoliv se mu to hodilo! Na jednu stranu mi pomáhal a na druhou mě neskutečně trápil. A dohnal mě tím zas na úplné dno! Všechno to dělal ve jménu Boha. Protože Bůh tohle schvaloval a přesně tak to i chtěl. Uzdravovat mě skrze právě tohoto jáhna a skrze jeho „lásku“! A já musela být prý jen trpělivá a s pokorou a s vděčností „všechno!“ přijímat! A tak jsem mlčela a po dvou letech mu porodila syna. Nenáviděla jsem se a zlobila jsem se na celý svět!

Jediné, po čem jsem celý život toužila, byla mateřská láska a bezpečný domov! Celé dětství jsem prahla po tom, být něčí malou a nevinnou holčičkou! Po pohlazení a po láskyplném objetí od nějaké ženy, která by se mě ujala a postarala se o mě. Dokonce i teď v dospělosti toužím po tom mateřském objetí! Protože to je to, co mi v tom životě vždycky chybělo nejvíc. Ale místo toho jsem se dostávala mezi násilníky a tyrany, kteří mě mučili a znásilňovali pořád dokola! A já věřila tomu, že si vlastně ani nic jiného nezasloužím! Byla jsem přece podle slov mé mámy jen omyl přírody a parchant, který se nikdy neměl narodit. A já jí čím dál víc dávala za pravdu. Všechno bylo špatně a já už jsem nemohla dál.

Kvůli panu jáhnovi jsem se trápila od narození našeho syna ještě další dva roky a volala jsem celou tu dobu o pomoc, ale nikdo mě neslyšel! Do té doby, než jsem vstoupila do SASA, která mi dodala odvahu to začít řešit a nenechat si už dál ubližovat. Díky členkám SASA se mi podařilo tohle trápení s panem jáhnem ukončit! A díky těmhle úžasným ženám se mi zase začalo chtít žít!!! V SASA se cítím být sama sebou! Můžu tam plakat, můžu se zlobit, můžu být smutná a můžu tam beze strachu říct, jak mi doopravdy je. Nemusím tam všechno to bolavé schovávat za ten umělý a naučený úsměv! A to je hrozně fajn! Můžu tam mluvit o všem tom hrozném, co jsem prožila a o všem, co mě trápí. A za mé slzy mi tam nehrozí žádný trest! Dostává se mi tam podpory, pochopení a povzbuzení! Jsem tam vždy vítaná s otevřenou náručí a jsem tam mezi lidmi, kteří mají podobné zkušenosti, jako já a kteří „vědí, jaké to je, být obětí jakéhokoliv sexuálního násilí“. A právě proto se nebojím jim otevřeně říct o tom, co jsem prožívala já. Chápou mě a radují se z mých úspěchů a pokroků, které se mi díky nim daří dělat! A jsou tu, když je potřebuji! Díky nim už na to na všechno nemusím být tak hrozně sama! Jsou tu pro mě. A já zase pro ně. A jsem za ně za všechny neskutečně vděčná! SASA je moje zázemí! A pro mě jediné bezpečné místo, kde vím, že i když řeknu cokoliv z toho, co se mi v životě stalo, budu stále přijímaná s láskou a s úctou! A to pro mě hrozně moc znamená! Děkuji všem členkám SASA za to bezpečné a láskyplné prostředí, které SASA nabízí! Jsem moc ráda, že vás mám! Vaše K.K.