english

Jídlo

Děti, které postrádají lásku a tělesný kontakt, si brzy začínají hledat náhradu. Vyvíjejí se u nich duševní a tělesné symptomy. Pokoušejí se například dosáhnout uspokojení prostřednictvím stravy. Sladkosti ve velkém množství jsou těšitelé duše, což dětem samotným často nedochází. Tak vzniká již v raném dětství porucha příjmu potravy, která se může vyvinout v celoživotní problém.
Rohr, Zneužití, str. 23

Moje váha v dospělosti kolísala mezi 52 až 104 kg, ale zřejmě to začalo mnohem dříve… Ve starých dopisech jsem našla pohled z prázdnin, když mi bylo asi deset, a na něm bylo mimo jiné napsáno: „mami, nezhubla jsem“. Docela mě to překvapilo, myslela jsem, si, že s váhou „blbnu“ až v dospělosti, ale zřejmě to tak nebylo.

První dietu si pamatuju v šestnácti, mentální anorexie se mnou zacvičila v osmnácti. Asi v devatenácti jsem byla na prvním hubnoucím kurzu, kterých jsem později absolvovala ještě několik. Žádný neměl stabilní účinky. Váha šla nahoru a dolů a známý „jo-jo“ efekt se u mě usadil jako doma.

Po zážitcích sexuálního zneužívání jsem si zřejmě podvědomě myslela, že když budu tlustá a škaredá, budu v bezpečí. Na druhou stranu vědomě jsem chtěla být štíhlá, protože štíhlá rovná se krásná, a já přeci krásná být chtěla. Chtěla – nechtěla, váha šla chvíli nahoru, chvíli dolů. O co častěji dolů, o to více nahoru, a asi před pěti lety jsem vážila přes metrák. Už to nešlo dál. Tenkrát jsem měla krátce po svatbě, opustila jsem své poslední zaměstnání a doma jsem propadala depresi. Začala jsem chodit na psychoterapii a spoluklientka mě motivovala nastoupit hubnoucí kurz – ten, který už jsem znala z minulosti. Tentokrát mi pomohl odrazit se od nejspodnějšího dna, ale dál jsem musela sama. Neměla jsem vyhráno, i když jsem si říkala, že teď už naposledy, už znovu nepřiberu, ale jako obvykle to nevyšlo. Nicméně s jídlem se začaly dít jiné věci. Přestala jsem jíst maso. Nepřemlouvala jsem se, šlo to nenásilně, asi rok jsem o tom přemýšlela a pak to šlo samo. Postupem času ubývaly i ostatní živočišné produkty, i když nezmizely úplně. Pár let jsem se nadchla makrobiotikou, poslední asi rok živou stravou. Nicméně váha si stejně dělala, co chtěla. Nahoru – dolů. Jsem asi extrém, v těhotenství jsem hubla, při kojení přibírala.

V současné době mám asi 83 kg na 168 cm výšky. Je to hodně a v posledních měsících jsem určitě přibrala. A také vím, proč. Vím, že když se začnu vrtat ve své psychice, mé závislosti na jídle naskakují. Hop, už je tu znovu. Ale já se nedám odradit, moje duševní zdraví je přednější, a tak znovu terapie a znovu – vlastně pořádně poprvé – se podívat na ústřední téma mého života: co se dělo s mou sexualitou v naší rodině, když jsem byla malá. Snad jednou budu štíhlá, ale hlavně doufám, věřím, že budu psychicky zdravá.

(M.M.)